Logo bulletinu

OBSAH

Z NAŠÍ ČINNOSTI

Zpráva o činnosti Společnosti česko-arabské a Společnosti přátel Afriky za období od 22. srpna do 3. listopadu 2000

STÁTNÍ SVÁTKY A VÝZNAMNÁ VÝROČÍ

Josef Poláček: Olomoučtí přátelé Afriky

Miroslav Houska: Ke státním svátkům zemí našich přátel

Josef Poláček: Věčně živý odkaz Patrice Lumumby

Blahopřání k významnému životnímu jubileu Jiřího Hanzelky

STUDIE A DOKUMENTY

Eduard Gombár: Hášimovci v dějinách Blízkého východu III.

Vladimír Jorda: Subsaharská Afrika - kontinent globálních medicínských katastrof

Boris Latta: Rozhovor velvyslance Státu Palestina pro slovenský deník Pravda

KULTURA

Alois Wokoun: Pozveme Twinse Seven-Seven?

Jana Jiroušková: Druhý ročník soutěže "AFRIKA DĚTSKÝMA OČlMA"

Seznam oceněných prací v druhém ročníku soutěže AFRIKA DĚTSKÝMA OČIMA

Vyhlášení III. ročníku výtvarné a literární soutěže AFRlKA DĚTSKÝMA OČIMA

Dana Klomínková: Eben a slonovina

INFORMACE A ZAJÍMAVOSTI

Tawfig Soleh: CAMP DAVID 2

Lubomír Miřejovský: Aktuálni informace o situaci na Blízkém východu ze dne 17. 10. 2000

Česká republika zintenzivňuje své aktivity zaměřené na arabské země

Nové sídlo ČAOK

CO SI PŘEČÍST

SDĚLENÍ

 

Zpráva o činnosti Společnosti česko-arabské a Společnosti přátel Afriky za období od 22. Srpna do 3.listopadu 2000

Předkládáme Vám zprávu o činnosti obou Společností za poměrně krátkou dobu. Jsme k tomu donuceni zásahem České pošty. která ruší novinové výplatné pro zásilky pod 1000 kusů (doposud stačilo 100 kusů). Naše zásilky se pohybují mezi 700 až 800 kusy. Platnost dosavadního předpisu končí 31. prosince. a proto chceme čtvrté číslo bulletinu odeslat do tohoto termínu. Zatím ještě nemáme jasno o dalším postupu. Za bulletin. který jste doposud dostávali. jsme platili cca 6.40 Kč. Při normálním podání činí poštovné Kč 16. Velmi litujeme rozhodnutí České pošty. která tímto velmi tvrdě zasáhla do finančního hospodaření nejen našich Společností. ale i velkého počtu jiných menších institucí a organizací. Budeme se snažit najít takové řešení. které neohrozí vydávání bulletinu. Rádi přivítáme i Vaši radu.

A nyní k činnosti. Naše aktivita v měsíci září byla v Praze narušena zasedáním Mezinárodního měnového fondu. Řada akcí byla přesunuta do dalších měsíců. Některé se však přesto uskutečnily.

V měsíci září byl zahájen v Náprstkově muzeu cyklus přednášek. které připravilo Sdružení přátel Egypta. 20. září uvedl cyklus první přednáškou na téma "Písmo a literatura starého Egypta" PhDr. Břetislav Vachala. CSc.. předseda Sdružení přátel Egypta. O archeologických památkách starého Egypta hovořila 18. října PhDr. Květa Smoláriková. 15. listopadu hovořil PhDr. Miroslav Bárta na téma "Život a smrt ve starém Egyptě". Celý cyklus bude ukončen 13. prosince přednáškou PhDr. Ladislava Bareše. CSc. na téma "Dějiny starého Egypta a jeho odkaz světu".

Termíny těchto přednášek jme uveřejnili ve třetím čísle bulletinu a jejich hodnocení zařadíme do výroční zprávy pro valnou hromadu v r. 2001. Sdružení přátel Etiopie oslavilo v září "Etiopské vánoce". Uskutečnilo dvě schůzky k přátelskému posezení a bližšímu vzájemnému poznání. Jen náhodně jsme se dověděli. že vznikla v Praze konkurenční organizace "Africký dům občanské sdružení" se sídlem Na Poříčí v budově YMCA. Budeme se snažit o navázání spolupráce. Jedním ze zakladatelů je i náš člen Senegalec p. BAH YERO.

První akcí v měsíci říjnu bylo minisympozium na téma "0 lékařsko-sociálně-charitativních problémech subsaharské Afriky". Uspořádala jej naše 0lomoucká pobočka na počest 40. výročí Roku Afriky a nedožitých 85. Narozenin přítele černého kontinentu dr. Miloslava Budíka. Hodnocení celé akce přinášíme na dalších stránkách tohoto bulletinu. Děkujeme vedení olomoucké pobočky. ing. Hlídkovi a MUDr. Jordovi. za aktivní činnost a věříme. že je jejich elán neopustí. Přednášku MUDr. Vladimíra Jordy ..Subsaharská Afrika -kontinent globálních medicínských katastrof" uveřejňujeme na jiném místě tohoto čísla bulletinu.

Spolu s Muzeem v Podkrkonoší v Trutnově jsme 5. října otevřeli výstavu "Tunisko ve fotografii". Vernisáže se účastnil velvyslanec Tuniska J.E. pan Moudher Mami. s doprovodem pracovníků zastupitelského úřadu. Za Společnost česko-arabskou byli přítomni místopředsedové doc. Gombár. ing. Hrušková a dr. Gombárová. Z významných osobností města to byl senátor ing. Vlastimil Šubrt. přednosta OÚ ing.Vladimír Klinko. starosta města Trutnova ing. Ivan Adamec. doc. dr. Vladimír Wolf. děkan pedagogické fakulty z Hradce Králové a další. S trutnovským muzeem máme. díky paní ředitelce dr. Ryšánkové. velmi dobrou spolupráci. a tak se snažíme prostřednictvím výstav a doprovodných akcí pronikat do povědomí obyvatel Podkrkonoší.

Sdružení přátel Libye uskutečnilo v podvečer 7 .října přátelské setkání. Účastníci si vyslechli velmi zajímavé vyprávění ing. Odryho o současné Libyi. které bylo podloženo promítáním zásadních dokumentů.

Ve stejný den se konalo také zasedání předsednictva Společnosti česko - arabské. které projednalo zprávu o činnosti a také o problémech vzniklých zrušením poštovného -novinové výplatné pro zásilky pod 1 000 kusů. Vyzvalo předsedy Sdružení ke splnění plánovaných projektů a požádalo je, aby do konce roku 2000 předali náměty pro činnost v roce 200 1. Vyslechlo zároveň aktuální informaci o řešení blízkovýchodního problému. přednesenou dr. Miřejovským, který rovněž informoval o akci. jež uspořádalo velvyslanectví Státu Palestina a kde informoval přítomné pan velvyslanec Samih Abdul Fattah o situaci na Blízkém východě. Na tomto shromáždění vyjádřil pan dr. Miřejovský plnou podporu boji palestinského Iidu.

Předsednictvo Společnosti přátel Afriky se v říjnu sešlo také, aby projednalo zejména přípravu mezinárodní konference o Africe, která se bude konat ve dnech 4. -5. prosince na Univerzitě Karlově. Za tímto účelem se sejde ještě jednou. a to 16. listopadu. Vzpomnělo též 10. výročí založení Společnosti.

Společnost přátel Afriky věnovala v měsíci říjnu velkou pozornost Jihoafrické republice. Po dvou seminářích. které jsme uspořádali v Praze, jsme vyhověli žádosti nového ředitele Kulturního domu a muzea Emila Holuba v Holicích pana Luďka Kaplana a uspořádali jsme v gymnáziu Emila Holuba v Holicích seminář na téma "Emil Holub a Jižní Afrika". Druhou část semináře jsme věnovali ekonomickým problémům JAR a možnostem další spolupráce s Českou republikou. Součástí semináře byla rovněž výstava našeho člena Karla Soboty "Emil Holub a Jižní Afrika ve známkách a fotografiích", která je instalována do konce ledna v Kulturním domě a gymnáziu. Opět jsme se přesvědčili o tom. že mimopražští občané projevují větší zájem o poznání zajímavostí světa. Vernisáže v Holicích se zúčastnila celá městská rada. ředitelka. profesoři a studenti Gymnázia Emila Holuba i další občané města.

Mnozí studenti projevili zájem o členství v naší organizaci. Gymnázium navazuje kontakty s podobnou školou v JAR. Byla škoda, že se z vážných důvodů nemohl zúčastnit zástupce velvyslanectví a také předseda Sdružení přátel JAR JUDr. Hlaváček. Kvalifikovaně však vystoupil dr. Hulec, kterému tímto velmi děkujeme. Za předsednictvo Společnosti byla přítomna ing. Hrušková. Dohodli jsme se, že v roce 2002 uspořádáme společnou mezinárodní konferenci věnovanou Emilu Holubovi.

Významnou říjnovou akcí bylo 13. mezinárodní setkání cestovatelů "CESTY 2000", které se konalo ve dnech 27. -29. října v Prosiměřicích u Znojma. Pořadatelem tohoto tradičního setkání je Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE v Prosiměřicích. Motto letošního setkání bylo " Tisíc a dvě noci (H + Z) -porozumění, ekumenická a náboženská tolerance na konci tisíciletí". Téměř 250 účastníků setkání mělo možnost shlédnout stovky diapozitivů a jejich prostřednictvím poznat 25 různých zemí naší zeměkoule. Cestovatelé je doprovázeli kvalifikovanými výklady. Porota měla nelehký úkol- vybrat nejlepší na udělení Ceny cestovatelů H + Z GLOBE, Ceny časopisu Koktejl a Ceny World Heritage. Mezi nejlepšími je i náš člen ing. Hynek Adámek za přednášku "Aralské jezero". Máme radost z toho, že se každoročně aktivně účastní i řada dalších našich členů. Letos to byl doc. dr. Michalčák z Bratislavy, Tomáš Sadílek z Prahy a náš přítel Jan Tomšíček z Chocně. Na každého z nás zapůsobilo vystoupení našeho čestného člena ing. Miroslava Zikmunda, který vybral ze svého Deníku cestovatele " Vzpomínky staré padesát let". Škoda jen, že z důvodu vážné nemoci se nemůže na tato setkání dostavovat ing. Jiří

Hanzelka. Všichni však na něho vzpomínáme i v Prosiměřicích s velkou vážností. Protože se dožívá letošního 24. prosince 80 let, požádali jsme Miroslava Zikmunda, aby mu poblahopřál k jeho významnému jubileu také prostřednictvím našeho bulletinu. Věřím, že všichni naši členové se k tomuto blahopřání rádi připojí. Za Společnost přátel Afriky a Společnost česko-arabskou byla přítomna ing. Hrušková, které bylo v r. 1999 uděleno čestné členství Klubu cestovatelů H + Z.

Cesty 2000 skončily a již nyní se těšíme na Cesty 2001, kdy vstoupíme do třetího tisíciletí. Z celého srdce děkujeme organizátorům setkání, zejména manželům Hladíkovým a Polákovým, za obětavou a nezištnou přípravu. Velký dík patří i starostovi obce J. Kořitkovi za jeho podporu. Naše Společnost se bude i nadále podílet na přípravě soutěže dětí a výstav, které jsou pravidelnou součástí prosiměřického setkání cestovatelů.

V posledním období se sešla dvakrát redakční rada. 3. listopadu připravila do tisku poslední číslo bulletinu 2000. Omlouváme se, že číslo 3, i když bylo dáno do tisku již 23. srpna, vyšlo až v říjnu. Důvodem byla porucha tiskařského stroje. Též se za tiskárnu omlouváme těm, kterým chybí tisk na straně 31. Na této straně byly uveřejněny akce, které se konaly v měsíci říjnu. Předpokládáme, že bulletin č. 4 se podaří vyexpedovat do konce roku, a proto Vám již nepředkládáme plán akcí na listopad a prosinec. O jejich výsledcích budete informováni ve zprávách na valných hromadách, které hodláme uspořádat v závěru měsíce ledna a začátkem února. Připravte si své náměty v době vánočního klidu.

Všem Vám děkuji za přízeň, kterou nám zachováváte, a těším se na další spolupráci v roce 2001. Přeji Vám všechno dobré v prvním roce třetího tisíciletí.

ing. Marie Hrušková

1. místopředsedkyně obou Společností

Zpět

Státní svátky a významná výročí

Olomoučtí přátelé Afriky

Olomoucká pobočka nevládní organizace Společnosti přátel Afriky (SPA) je dlouhodobě jednou z nejaktivnějších v celé ČR. Spolupracuje s africkými studenty v Olomouci a aktivně vystupuje na veřejnosti s kritikou a odsouzením projevů rasismu. Se svou prací. jakož i zasvěcenými informacemi o afrických zemích. informuje jak v místním tisku. tak i ve svém bulletinu. vycházejícím již po řadu let v ročenkové podobě. SPA v Olomouci uspořádala v minulých dnech mezinárodní minisympozium na téma ,,0 lékařsko-sociálně-charitativních problémech subsaharské Afriky" při příležitosti 40. výročí Roku Afriky a nedožitých 65. narozenin nadšeného přítele černého kontinentu RNDr. Miloslava Budíka. Vladimír Jorda přednesl zásadní referát "Subsaharská Afrika -kontinent globálních medicínských katastrof" a bývalý velvyslanec ČR v Ghaně PhDr. Vladimír Klíma, CSc., informoval o ghanském zdravotnictví. Na sympoziu vystoupili s referáty dva zahraniční účastníci: Gilbert Maurille Houndjo (Benin) "Zdravotní politika v Beninu -volání o pomoc" a dr. Alec Oulton (Jižní Afrika) ,,10 let v Jižní Africe -10 let po boku AIDS". Ing. Vladimír Hlídek prezentoval své zkušenosti s pobytem v leprosáriích v Tanzánii. Závěrem minisympozia byla udělena poprvé Cena dr. Budíka za rok 2000 místopředsedkyni SPA ing. Marii Hruškové za dlouholetou obětavou práci na poli rozvíjení přátelských česko-afrických vztahů.

PhDr. Josef Poláček, CSc.

 

 

Ke státnímu svátku zemí našich přátel

V listopadu oslavila státní svátek Den revoluce Demokratická lidová republika Alžírsko ( 1. 11. 1954). Stát Palestina si 5. listopadu připomněl Vyhlášení nezávislého státu Palestina (1988). Republika Angola oslavila 11. listopadu Státní svátek (1975). Demokratická republika Kongo si připomněla Výročí druhé republiky. Arabská a africká islámská republika Mauretánie oslavila 24. Iistopadu Den nezávislosti (1960).

V prosinci oslavuje státní svátek Pobřeží Slonoviny (7. 12.). Vyhlášení republiky (1958) si připomíná 8. prosince Republika Niger a Den nezávislosti (1963) slaví dne 12. prosince Republika Keňa.

  1. ledna 2001 Den nezávislosti Republika Súdán.
  2. K významným dnům Společnost česko-arabská a Společnost přátel Afriky upřímně blahopřejí všem těmto spřáteleným zemím a vyjadřují odhodlání nadále přispívat k rozvoji oboustranné spolupráce a vzájemného porozumění. Pro lepší orientaci uvádíme základní údaje o těchto zemích:

    Země

    Rozloha (km2)

    Obyvatelstvo

    Hlavní město

    HDP(mil $)

    HDP/ob.

     

    Alžírsko

    2 380 000

    28 000 000

    Alžír

    45 000

    1 600

     

    Angola

    1 247 000

    11 000 000

    Luanda

    6 500

    600

     

    Keňa

    583 000

    29 000 000

    Nairobi

    8 700

    300

     

    Kongo

    2 345 000

    47 000 000

    Kinshasa

    8 800

    200

     

    Mauretánie

    1 030 000

    2 300 000

    Nouakchott

    1 000

    500

     

    Niger

    1 190 000

    9 000 000

    Niamey

    2 700

    300

     

    P. Slonoviny

    322 000

    14 000 000

    Yamoussoukro

    9 000

    650

     

    Súdán

    2 506 000

    28 000 000

    Chartúm

    10 000

    350

     

Pramen: Anděl, Mareš: "Starý svět" Asie a Afrika, Olomouc 1999

Jelikož citovaný pramen neobsahuje žádné informace o Státu Palestina, doplňme, že na území britské mandátní Palestiny měly na základně rozhodnutí OSN z roku 1947 vzniknout dva demokratické státy -arabská Palestina a židovský Izrael. Dnes uváděná rozloha Izraele je 20 700 km2 a zahrnuje území Palestiny. Na území vyhlášeného židovského státu žilo v roce 1948 zhruba 498 tisíc Židů a 497 tisíc Palestinců. Dnešní počet obyvatel Izraele je uváděn 4,5 milionu, z toho je 15 % Palestinců. Celkový počet Palestinců, žijících převážně v zahraničí, je odhadován na 5 milionů. Stát Palestina byl vyhlášen v roce 1988 a Palestinská samospráva ustavena v květnu 1994. Od dubna 1995 jsou vydávány palestinské pasy.

Mgr. Miroslav Houska

Věčně živý odkaz Patrice Lamumby

17. ledna 2001 uplyne 40 let od hanebného zavraždění konžského ministerského předsedy Patrice Lumumby (1925 -1961). Veliký Afričan Patrice Lumumba zemřel mučednickou smrtí.

Jako Čechovi mně připadá na mysl srovnání s naším národním mučedníkem Mistrem Janem Husem, bojovníkem za pravdu, velkým českým vlastencem, který za kritiku zlořádů v tehdejší znemravnělé římskokatolické církvi byl kostnickým koncilem odsouzen k trestu upálení.

Africký vlastenec Patrice Lumumba byl rozhodným kritikem a bojovníkem proti kolonialismu a rasismu. Požadoval, aby africký černoch měl stejná práva jako bílý Evropan. Lumumba chtěl, aby obrovské přírodní a nerostné bohatství jeho velké země, která má rozlohu jedné dvanáctiny černého kontinentu, patřilo Afričanům a nikoliv, aby bylo rabováno cizími monopoly. Patrice Lumumba rozhodně vystupoval proti separatismu, který podle starořímského hesla "Divide et impera" směřoval ve službách kapitálu k rozdělení Konga. Lumumba vyzýval k radikálním změnám politických a sociálněekonomických struktur, zděděných po kolonialismu. Patrice Lumumba jako ministerský předseda Republiky Kongo (Léopoldville) požadoval zastavení agrese belgických kolonizátorů, kteří v červenci 1960, krátce po vyhlášení nezávislosti země, přepadli Kongo jako svoji bývalou kolonii. Patrice Lumumba byl stoupencem politiky nezúčastněnosti a požadovallikvidaci vojenských základen

v Africe.

Africký vlastenec Patrice Lumumba byl nepohodlný světové i domácí reakci pro svůj neskrývaný antikolonialismus a antirasismus. Západní zpravodajskou službou byl označen za komunistu, a proto musel být odstraněn a likvidován brutálním způsobem. Mrtvý africký hrdina Patrice Lumumba je však pro všechny kolonizátory a rasisty mnohem nebezpečnější, nežli byl živý Lumumba. Tak jako mnohý Čech v případě Jana Husa, tak i mnohý Afričan v případě Patrice Lumumby se bude muset vyrovnávat 5 jeho odkazem. Tak jako Husův boj za pravdu a spravedlnost je stále živý i po téměř šesti stoletích, tak i Lumumbův boj za práva Afričanů a za lidský pokrok bude stále živý, dokud nebude odstraněn kolonialismus a rasismus v Africe i na celém světě.

PhDr. Josef Poláček. CSc.

Blahopřání k významnému životnímu jubileu našeho čestného člena

Jiří HANZELKA se 24. 12. 2000 dožívá 80 let

Společnost přátel Afriky a Společnost česko-arabská se 5 velkou radostí staví do dlouhé řady gratulantů, aby poblahopřály člověku 5 velkým srdcem, neposedným, ale věrným všem přátelům, 5 nimiž se na své krásné cestě životem setkal. Děkujeme Vám, Jiří, za oheň, který jste svým příkladem zapálil v srdcích mnoha generací, za lásku k dálkám, za pochopení a přátelství ke všem lidem a národům naší planety Země. Připojujeme se k blahopřání Vašeho "bratra", které přikládáme. Klikni.


Zpět

Studie a dokumenty

Hášimovci v dějinách Blízkého východu III.

Hášimovci v Jordánsku

Král Abdulláh -zakladatel Jordánska

Emír Abdulláh z rodu Hášimovců byl považován za nejbystřejšího a nejobratnějšího ze syn'ů mekkánského šerífa Husajna II. Narodil se v únoru 1882 v Mekce. mládí strávil v Cařihradu. kde získal vzdělání a politické kontakty. Před první světovou válkou působil jako reprezentant svého otce v Cařihradu a v Káhiře. V době arabského povstání, které vypuklo v roce 1916. působil jako ministr zahraničí hidžázského království a vedl vojenské výpravy proti Saúdovcům. Po skončení války uvažoval o získání iráckého trůnu. Britové však rozhodli ve prospěch jeho mladšího bratra Fajsala. Když se situace v Hidžázu komplikovala stále častějšími útoky Saúdovců. emír Abdulláh se rozhodl jít svou vlastní cestou.

Poušť a stepi východně od řeky Jordán byly na sklonku osmanské vlády součástí damašské provincie. Toto území, popsané v díle arabisty profesora Aloise Musila. bylo ovládáno místními kmeny. z nichž byly nejvýznamnější Ruwajla, Huwajtát, Banú Sachr a klan Madžálí. Do oblasti Ammánu se přistěhovali čerkeští a čečenští uprchlíci. Po první světové válce se toto území stalo součástí syrského království a na konferenci v San Remu bylo přiznáno Velké Británii jako součást mandátu nad Palestinou.

Za této situace v listopadu 1920 emír Abdulláh přijel z Mekky se svými muži a vyhlásil svůj úmysl obnovit syrské království, opuštěné jeho bratrem Fajsalem. Po výzvě kmenových náčelníků a arabských nacionalistických politiků odjel na sever a v březnu 1921 dorazil do Ammánu, který se stal hlavním městem jeho državy.

Britové tento vývoj podpořili a pozvali emíra Abdulláha do Jeruzaléma. kde se setkal s ministrem kolonií Winstonem Churchillem. Abdulláh souhlasil. že se v rámci britského mandátu ujme správy na východním břehu řeky Jordán. a zároveň se zřekl nároku na irácký trůn. Tak byl v březnu 1921 zřízen nárazníkový emirát Zajordánsko. V Ammánu sídlil britský rezident ve funkci emírova poradce. Potřeba disponovat vlastní vojenskou silou vedla v roce 1923 ke zřízení Arabské legie. kterou zorganizoval plukovník Frederick Peake. V roce 1939 převzal velení proslulý John Glubb. Arabská legie byla za druhé světové války přeměněna v nejdisciplinovanější bojovou jednotku na Blízkém východě o síle 7500 důstojníků a vojáků.

Zajordánsko mělo od svého vzniku silné politické i hospodářské vazby na arabskou Palestinu. Jeruzalémský muftí Amín Husajní se však stal zarytým nepřítelem emíra Abdulláha. Zajordánský emír si naproti tomu dobře rozuměl s klanem Našášíbí. Role emíra Abdulláha v palestinské otázce však ve třicátých letech zůstávala marginální. Přesto však jako jediný arabský politik přijal britskou Bílou knihu o Palestině z května 1939. Na emíra Abdulláha se orientovali též syrští roajalisté.

Během druhé světové války zůstalo Zajordánsko pevnou oporou Velké Británie. Na jaře 1941 Arabská legie pomohla britským vojskům potlačit povstání "zlatého čtverce" v Iráku a okupovat Sýrii a Libanon, které se nacházely od správou vichistické Francie. Emír Abdulláh očekával. že bude za své loajální postoje patřičně oceněn, a proto vystoupil s projektem Velké Sýrie, spojující Sýrii, Libanon a Zajordánsko v jediném státě, v jehož čele by stanul jako syrský král. Tento plán se však na arabské politické scéně nesetkal s úspěchem.

Emír Abdulláh se proto musel spokojit se skromnější alternativou. Po skončení druhé světové války byl v březnu 1946 ukončen britský mandát a vyhlášena úplná nezávislost země, s tím, že Britové si ponechali kontrolu vojenských zařízení. Dne 22. května 1946 parlament schválil změnu titulu Abdulláha z emíra na krále a změnu názvu státu ze Zajordánska na Jordánsko.

Hlavním problémem v poválečném Blízkém východě se stala palestinská

tázka. Palestinští představitelé v čele s jeruzalémským muftím Amínem Huajním byli proti jordánské intervenci v Palestině. Naproti tomu Velká Británie a Spojené státy počítaly s tím, že král Abdulláh převezme kontrolu nad rabským státem na území rozdělené Palestiny. Jordánský král po určitém váhání rozhodl o účasti Arabské legie v palestinské válce, zahájené 15. května 1948. Jordáncům se podařilo převzít kontrolu nad Západním břehem Jordánu historickou částí starého Jeruzaléma.

Král Abdulláh odmítl uznat palestinskou vládu vytvořenou v Gaze a 25. dubna 1950 jordánský parlament jednomyslně schválil spojení obou břehů Jordánu v Jordánském hášimovském království. Nové Jordánsko tak mělo 1,5 milionu obyvatel, z nichž bylo půl milionu Zajordánců a jeden milion Palestinců, nichž více než polovinu tvořili uprchlíci. Všichni automaticky získali jordánské občanství.

Palestinci samotní se však stavěli negativně k iniciativám jordánského krále. Abdulláhovi v jejich očích velmi přitížilo, když vešly ve známost jeho kontakty s židovskými představiteli. Král Abdulláh byl zavražděn v pátek 20. července 1951 před mešitou al-Aqsá v Jeruzalémě mladým Palestincem. Doprovázel ho jeho vnuk Husajn, jehož zachránilo od zranění vyznamenání připevněné na hrudi.

Král Husajn v zápase o nezávislost Jordánska

Po atentátu na krále Abdulláha nastoupil na jordánský trůn jeho syn král Talál, jenž však dlel na léčení ve Švýcarsku. Vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu byl dne 11. srpna 1952 sesazen z trůnu ve prospěch svého nejstaršího syna Husajna.

Král Husajn se narodil 14. listopadu 1935 v Ammánu. Vzdělání získal Egyptě a na válečné akademii v Anglii. Vlády se ujal 2. května 1953. Nový král byl obratným, pružným a moderním politikem, osobně statečným, jenž holdoval rychlým autům a letadlům. Byl skvělý diplomat. schopný získávat si přátele, podařilo se mu získat respekt mezi beduínskými kmeny. jež zůstávaly věrnou oporou monarchie. Podobně jako jeho děd věřil ve zvláštní poslání dynastie Hášimovců.

Husajnovy počáteční pokusy o Iiberalizaci selhávaly. Většina Palestinců, kteří se stali jordánskými občany, odmítala vzdát se své palestinské identity. Nespokojenost rostla i v jordánské armádě. neboť nesla s nelibostí britské veIení. Velkou inspirací republikánských důstojníků bylo svržení egyptské monarchie hnutím Svobodných důstojníků v červenci 1952. Britský pokus o vytvoření Bagdádského paktu v roce 1955 se setkal s ostrým nesouhlasem arabských nacionalistů. Když byla jmenována vláda. v jejímž čele stanul přívrženec paktu, následovaly násilné protihášimovské demonstrace. Král Husajn se nakonec rozhodl v březnu 1956 obětovat britského generála Glubba, jenž byl zbaven velení Arabské Iegie. která se pak transformovala v jordánskou armádu. Náčelníkem generálního štábu se stal generál Alí Abú Nawwár. Král poté vyhlásil svobodné parlamentní volby. Byly Iegalizovány opoziční strany Národní socialistická strana. jordánská strana Baas, Jordánská komunistická strana, Muslimské bratrstvo a Strana islámského osvobození. Volby se konaly v říjnu 1956. když vrcholila suezská krize v Egyptě. Opozice zvítězila a novou vládu sestavil Sulajmán Nábulusí.

Účast britských jednotek v útoku proti Egyptu zcela podlomila britské pozice v Jordánsku. Americká reakce na výsledek suezské války v podobě Eisenhowerovy doktríny napomohla králi Husajnovi řešit složitou vnitropolitickou situaci. Byla ukončena platnost britsko-jordánské dohody. Jordánský král chtěl zachovat pevný a na Západ orientovaný nezávislý stát, zatímco Nábulusího stoupenci viděli perspektivu v úzkém spojenectví s panarabským Násirem. Král proto v dubnu 1957 donutil vládu k demisi. Pád Nábulusího vlády se stal signálem pro nacionalistické důstojníky jordánské armády a generál Abú Nawwár se postavil do čela neúspěšného pokusu o převrat. Král Husajn se však razantně opřel o podporu loajálních beduínských důstojníků. Svou obratnou diplomacií získal jednoznačnou podporu Spojených států, které prohlásily. že "nezávislost a celistvost Jordánska je životně důležitá" pro americké zájmy. Spojené státy v Jordánsku evidentně převzaly roli Velké Británie.

Další krize souvisela se sjednocením Sýrie s násirovským Egyptem v únoru 1958. Z iniciativy krále Husajna byla založena hášimovská federace mezi Irákem a Jordánskem, která měla navazovat na "velkou arabskou revoluci" z roku 1916, jejíž věčné historické poslání zdědili synové a vnuci hidžázského krále Husajna bin Alího. Počátkem června 1958 však byly odhaleny přípravy vojenského převratu. Král Husajn měl být zavražděn ve svém paláci, poté vyhlášena republika a Jordánsko mělo vstoupit do Sjednocené arabské republiky. Plánovaná irácká vojenská pomoc však vyústila v červenci 1958 v převrat v samotném Bagdádu. Málokdo tehdy věřil, že hášimovský režim v Jordánsku má naději na přežití. Na základě žádosti krále Husajna však byly v Ammánu rozmístěny dva prapory britských parašutistů.

Král Husajn poté obětoval liberalizaci ve prospěch bezpečnosti a stability své chudé země. Bezpečnostní situace monarchie však zůstávala vratká. K prvnímu incidentu došlo již v Iistopadu 1958. když bylo Ietadlo pilotované králem při přeletu nad Sýrií donuceno vrátit se do Ammánu. Během královy první oficiální návštěvy ve Spojených státech v březnu 1959 došlo k dalšímu protimonarchistickému spiknutí důstojníků. V srpnu 1960 podlehl atentátu premiér Hazza Madžálí. Jordánská monarchie zůstávala autoritativním státem a politické strany byly zakázány.

Nástup vlády Wasfího Talla v lednu 1962 znamenal počátek "moderního Jordánska". Premiér zahájil sérii administrativních reforem, přičemž hospodářská prosperita se stala prioritou. Země nebyla bohatá, od počátku 60. let tak zažívala skromný, ale stabilní růst. Páteř ekonomiky tvořily těžba potaše, fosfátů a stavebnictví. V roce 1961 byla otevřena rafinérie poblíž Zarqy. Všeobecnou prosperitu posilovaly příjmy z turistiky. V Ammánu byla založena Jordánská univerzita. která se brzy prosadila mezi nejlepší univerzity na Blízkém východě.

V této době se oživila citlivá otázka vod řeky Jordánu. V lednu 1964 se král Husajn zúčastnil káhirské konference hlav arabských států. svolané egyptským prezidentem Násirem, která se zavázala překonat rozpory a organizovat Palestinský arabský lid, aby mohl splnit svou roli při osvobození své země." Vztahy krále Husajna k palestinskému hnutí odporu byly velmi delikátní, neboť se nehodlal vzdát své svrchovanosti nad územím jordánské monarchie na obou březích řeky Jordán. Pokud jde o Organizaci pro osvobození Palestiny. Husajn ji podpořil osobní účastí na ustavujícím kongresu v Jeruzalémě, avšak Podmiňoval její působení spoluprací 5 Jordánskem a přísnou kontrolou její vojenské činnosti. Obával se totiž, že by aktivity OOP mohly ohrozit bezpečnost Jordánska ze strany Izraele.

Jordánsko bylo záhy vtaženo do arabsko-izraelského konfliktu. Izraelský útok na vesnici Sammú v oblasti Hebronu v listopadu 1966 se stal předehrou vyhrocení napětí mezi Izraelem a arabskými státy v květnu 1967. Jordánsko posléze vyhlásilo mobilizaci a Husajnova angažovanost vyvrcholila vstupem Jordánska do třístranné aliance 5 Egyptem a Sýrií. V průběhu šestidenní války, by17. června 1967 izraelskou armádou obsazen západní břeh Jordánu.

Řešení důsledků šestidenní války bylo nesmírně komplikované. Jordánsko přijalo rezoluci Rady bezpečnosti č. 242 a v létě 1970 také americkou diplomatickou iniciativu, známou jako Rogersův plán. Proti rezoluci RB i Rogersovu plánu se však postavilo palestinské národní hnutí. které se radikalizovalo. K radikálním organizacím patřila zejména Lidová fronta osvobození Palestiny jejímž vůdcem se stal George Habaš. Radikální složky hlásaly tezi, že cesta k osvobození Palestiny "vede přes Ammán."

Důsledkem radikalizace palestinských organizací byla jordánská občanská válka, proslulá jako "černé září" 1970. Začala únosem čtyř letadel 5 rukojmími. Král Husajn vyhlásil mimořádný stav. Následovalo devět dní bojů palestinských bojovníků 5 jordánskou armádou. Egyptský prezident Násir zprostředkoval jednání v Káhiře, která skončila dohodou mezi králem Husajnem a vůdcem oficiální Organizace pro osvobození Palestiny Jásirem Arafatem. Vedení palestinského hnutí odporu poté muselo odejít do Bejrútu.

Král Husajn v čele moderního státu

Přes veškeré poslední události se král Husajn snažil posílit národní jednotu vyhlásil rozsáhlou amnestii. Vážným problémem byla otázka Západního břehu řeky Jordánu. Z hlediska mezinárodního práva se jednalo o jordánské zemí okupované Izraelem. Palestinští Arabové ze Západního břehu zůstávali nadále jordánskými občany s jordánskými pasy. Jordánská vláda se nevzdala svých administrativních a finančních závazků. vyplácela platy i důchody. zajišťovala chod škol a nemocnic. V březnu 1972 král Husajn navrhl federální uspořádáni jordánské monarchie. OOP plán odmítla jako scestné spiknutí a naléhala na návrat palestinských bojovníků do Jordánska.

Jordánsko se nezúčastnilo říjnové války 1973. Mezitím Organizace pro osvobození Palestiny posilovala svou pozici a na konferenci hlav arabských států v listopadu 1973 v Alžíru byla uznána za "jediného zákonného představitele palestinského lidu". To bylo těžkou politickou ranou pro krále Husajna. V rámci arabské politiky se Jordánsko snažilo podporovat všeobecný konsensus. Proto odmítlo Sádátovu iniciativu a nepřipojilo se k dohodám z Camp Davidu z března 1979. Podobně jako ostatní arabské země Jordánsko přerušilo diplomatické styky s Káhirou a hlasovalo pro vyloučení Egypta z Ligy arabských států.

Po vyhnání palestinského vedení z Bejrútu v létě 1982 obnovili palestinští představitelé kontakty s jordánským králem. Jásir Arafát navštívil Ammán a navrhoval konfederaci mezi Jordánskem a budoucím palestinským státem. Když byl Arafát prohlášen persona non grata v Sýrii. král Husajn pokračoval v dialogu s palestinským vedením. Po vypuknutí palestinské intifády v prosinci 1987 jordánský král akci Palestinců oficiálně podpořil. Dne 31. července 1988 se jordánský král Husajn vzdal nároků Jordánska na Západní břeh.

Vnitropolitická situace v Jordánsku vykazovala nebývalou stabilitu, avšak daní bylo potlačení parlamentarismu v letech 1974-1988. Teprve formální ukončení jordánského nároku na západní břeh řeky Jordán umožnilo králi Husajnovi obnovit parlamentní život v zemi. Hášimovská monarchie se soustředila především na hospodářský rozvoj. v době irácko-íránského konfliktu 1980-1988 prožívala boom. neboť většina veškeré přepravy do Iráku procházela přes jordánský přístav Akaba novou pouštní dálnicí. Král Husajn od poloviny 80. let sledoval linii sbližování s Egyptem a Irákem. Po skončení irácko-íránského konfliktu byla v únoru 1989 založena Arabská rada pro spolupráci. jejímiž členy se staly Egypt. Jordánsko. Irák a Jemen. V krizi a válce v Zálivu se Jordánsko nejprve snažilo prostředkovat. Stanovisko Jordánska však bylo interpretováno jako faktická podpora iráckého diktátora Saddáma Husajna. Po skončení války se však král Husajn připojil k mezinárodním sankcím proti Iráku.

Hospodářské výsledky Jordánska byly pozoruhodné a dlouhodobě velmi dobré. Přes problémy způsobené demografickými a hospodářskými důsledky války v Zálivu se dařilo udržet stabilní přírůstek hrubého domácího produktu. Úspěchy lze do velké míry přičítat prosazování komplexního reformního programu jordánské vlády od počátku roku 1989. Pozitivní byl rovněž vývoj blízkovýchodního mírového procesu. jenž vedl v říjnu 1994 k podepsání smlouvy mezi Jordánskem a Izraelem o ukončení válečného konfliktu. Symbolickým oceněním jordánské politické a hospodářské pozice bylo v říjnu 1995 konání ekonomického summitu Blízkého východu a Severní Afriky v hlavním městě Ammánu. Jordánsko se rovněž zúčastnilo Barcelonské konference Evropské unie a států Středomoří konané v listopadu 1995.

Jordánsko se na sklonku v1ády krále Husajna vyznačovalo prosperitou a stabilitou. Král Husajn. jenž byl u moci téměř 471et. zemřel po těžké nemoci 7. února 1999 v Ammánu. U rakve jordánského monarchy se sešli nejvýznamnější světoví státníci a politici včetně jeho dlouholetých rivalů. Král Husajn měl bohatý rodinný život. V roce 1955 si vzal o šest let starší sestřenici Dínu. roku 1961 se oženil s Angličankou Toni Gardinerovou - Múnou. která je matkou současného krále Abdulláha II. V roce 1972 si král Husajn vzal Palestinku Alíju Túqánovou. jež však zahynula při havárii letadla. Poslední manželkou byla od roku 1978 Američanka Elizabeth Halabyová. Král Husajn měl celkem 11 vlastních dětí a adoptivní dceru.

Doc. PhDr. Eduard Gombár, CSc.


Zpět

Subsaharská Afrika - kontinent globálních medicínských katastrof

Afrika konce 20. a začátku 21.století je kontinentem globálních medicínských katastrof.

Na planetě. na které umírá na infekční nemoci -a tudíž nikoli neodvratně 17 milionů lidí ročně, zůstává Africe v ruce karta Černého Petra. Afrika figuruje na chvostu všech statistik. hodnotících jednotlivé země podle kvality života a zdravotní péče.

Například Niger obsadil poslední. 174. příčku v "žebříčku lidského rozvoje", vydaném OSN a hodnotícím délku života, úroveň vzdělání. zdravotní péče a reálných příjmů. Africké země figurují na posledních 24 místech žebříčku. Světová zdravotní organizace (WHO) v roce 2000 poprvé ve své historii seřadila svých 191 členů podle úrovně zdravotní péče: první místo obsadila Francie, ČR se umístila na 48. příčce. Posledních 6 míst obsadily (s výjimkou asijské Barmy) výhradně africké země: Libérie. Nigérie, Demokratická republika Kongo, Středoafrická republika a na poslední příčce se umístivší Sierra Leone. Mezi deseti městy s nejhorší kvalitou života se jich podle průzkumu britské agentury William M. Mercer nachází devět v Africe: nejhorší situace je v Brazzaville. následují Pointe-Noire. Baghdád. Chartúm, Bangui. Luanda. Ouagadougou, Kinshasa. Bamako a Niamey. Na opačném protipólu žebříčku stojí Vancouver. Curych. Vídeň a Bern.

Největší dětskou úmrtnost na světě má Sierra Leone, sledovaná dalšími dvaceti zeměmi. z nichž jen jedna (Afghánistán) leží jinde než v Africe. V prevalenci tuberkulózy je na prvním místě africká Zambie. sledovaná Botswanou. Svazijskem a Namibií. Zambie také vede co do incidence malárie. Choroby. především infekční. kráčejí ruku v ruce s podlamováním imunity, zejména hladověním. Hladomor na jihu Etiopie si letos v březnu vyžádal přes 400 obětí. V provincii Ogaden na jihovýchodě umírá denně 14 dětí a řada osob zmírá na hladomor doprovázející průjmová onemocnění. Stále hrozí nebezpečí opakování velkého hladomoru z 80. let. Situace je komplikována velkými suchy, vyčerpáním půdy a následky jarního vzplanutí bojů mezi Etiopií a Eritreou.

Zpět

Největší pohromu pro Afriku však představuje nepochybně onemocnění AIDS.

Podle statistik zveřejněných agenturou OSN pro boj s virem HIV se v Africe nakazí denně 13 000 lidí. Černý kontinent obývá 10 % světové populace. vyskytuje se tu ovšem 70 % všech případů AIDS na světě. nemoci. která si v celosvětovém měřítku vyžádala již 18 milionů obětí. Jihoafrická republika drží světový rekord v absolutním množství nakažených 4,2 milionu lidí. Z celkového množství nakažených na světě (34,4 mil.) jich 24,5 milionu žije v subsaharské Africe.

Ještě hůře tato čísla vypadají, vztáhneme-li je ke střední generaci obyvatelstva, lidem ve věku od 15 do 49 let: v této věkové skupině je virem HIV infikováno v Botswaně 35,8 % obyvatel, v Zimbabwe 25,1 %, v Jižní Africe 19,9 %, v Namibii 19,5 %, v Malawi 16 %, v Keni 14 % a ve Středoafrické republice 13 %. Podle keňského ministra zdravotnictví je virem HIV v zemi nakaženo 20% středoškoláků.

Specifikem Afriky je i to, že AIDS je na tomto kontinentě nemocí žen. Uvědomme si, že na všech ostatních kontinentech je AIDS především nemocí mužské populace: v Evropě představují ženy jen 25 % nakažených, v jihovýchodní Asii 35 %, v Severní Americe pouze 20 %, ve východní Asii dokonce jen 13 %. Naproti tomu v Africe ženy převažují a tvoří 55 % všech infikovaných.

Má - a bude to mít - nedozírné důsledky: AIDS se o to snadněji bude přenášet na plod, malé děti přijdou již v útlém věku o své matky a budou jen rozšiřovat řady žebrajících sirotků -a co horšího -řady tzv. dětských vojáků. Vojáků, pro něž nelítostné zabíjení v četných lokálních konfliktech bude jedinou možností, jak nezemřít hladem a odvrátit alespoň na čas infaustní osud afrického osiřelého dítěte, ponechaného napospas svému osudu. Mezinárodní organizace "Koalice za zastavení využívání dětských vojáků" oznámila, že mezi 300 tisíci vojáky mladšími 181et jich 120 tisíc bojuje v Africe.

A protože AIDS je především nemocí lidí v dětském a mladším věku, dá se očekávat. že její epidemie bude mít za několik let na lidský a pracovní potenciál podobně destruktivní vliv, jaký mělo v 17 .až 19. století evropské, americké a arabské otrokářství, které nadlouho dopředu zbavilo Afriku nejsilnějších a nejvýkonnějších jedinců. Statistika Mezinárodní organizace práce (ILO) udává, že v subsaharské Africe je nemocí AIDS zasaženo 23 milionů lidí: podle této studie bude mít v důsledku AIDS v roce 2020 Namibie o 22 % pracovních sil méně nežli nyní, Botswana a Zimbabwe o 21 %, JAR o 17 %, Keňa 15 %, Malawi 13 % a Uganda 12%.

Zpět

Už dnes je na mnoha místech Afriky zaznamenáván prudký nárůst úmrtnostních statistik: městská rada v Johannesburgu oznámila, že počet úmrtí ve městě se v posledních pěti letech zvýšil na dvojnásobek - a to především vinou AIDS. Jižní Afrika odhaduje, že v zemi v roce 2000 zemře na AIDS 250 tisíc lidí. Botswanský prezident Festus Mogae prohlašuje v souvislosti 5 chorobou AIDS, že "země prožívá národní krizi a hrozí nám vymření". Podle OSN je v zemi infikován již každý třetí dospělý obyvatel.

Boj proti AIDS má v Africe často charakter chaotických a mnohdy až směšných opatření: například svazijská vláda zakázala od příštího roku nosit žákyním škol minisukně. Toto opatření je prý součástí kampaně proti AIDS, jíž je v zemi nakažen 1 milion lidí, a má údajně znesnadnit sexuální kontakty žákyň 5 učiteli, kteří jsou z jedné třetiny rovněž nositeli viru HIV: V některých zemích jsou jakékoli zmínky o epidemii AIDS tabuizovány a embargovány: v Malawi, kde je infikováno již zmíněných 16 % obyvatel, se tisk zmínil o nemoci AIDS až letos, kdy uveřejnil překvapivou zprávu, že na nemoc zemřelo v posledních pěti letech celkem 29 poslanců malawského parlamentu. V Libyi byl zase květnu 2000 zahájen problematický proces s bulharským lékařem a pěti bulharskými zdravotními sestrami obviněnými z úmyslného nakažení 393 dětí chorobou AIDS. Akce vyvolala ostré diplomatické protesty ze strany Bulharska. Situace však není apriori beznadějná a také v Africe jsou země, kde incidence a prevalence AIDS klesá: ukázkovou zemí je zejména Uganda prezidenta Museveniho, která patřila donedávna k zemím s epidemiologicky nejhorší situací. V západní Africe hraje prim Senegal: je to především masová podpora kondomů (které dnes používají při náhodném sexu 2/3 mužů), jíž Senegal vděčí za pouhá 2 % infikovaných.

Další globální metlou Afriky se stává cholera. Letos v dubnu zemřelo v Somálsku na tuto nemoc během pouhých tří dnů 70 lidí. Cholera je častým hostem také v Nigérii (epidemie ve státu Cross River v roce 1997) -cholera řádila začátkem letošního roku také v nigerijském městě Kano a i ona si vyžádala lidské životy, ohroženo bylo také pořádání mistrovství Afriky v kopané... Vleklá epidemie cholery sužuje Mosambik: jen od září 1998 do ledna 1999 si vyžádala 990 životů, nakaženo bylo celkem 20 000 lidí. A sotva se Mosambik z cholery trochu vzpamatoval. přišly katastrofální povodně letošní zimy a cholera se ujala vlády znovu. V roce 1999 si bezmála 200 obětí vyžádala cholera na Madagaskaru. Permanentní hrozba cholery je aktuální také v konžských táborech pro rwandské uprchlíky. V listopadu 1997 se objevila cholera v Keni zemřelo asi 35 lidí, nakaženo bylo kolem jednoho tisíce. Kolem 160 úmrtí na choleru bylo v prosinci 1997 zaznamenáno v Tanzanii a choroba se ve stejné době objevila i v Somálsku.

Jiným epidemickým zlem Afriky je meningitida: v lednu 1999 vypukla dosti velká epidemie v súdánském Dárfúru -oběti se počítaly na stovky.

Boj proti epidemickým chorobám není možný bez financí - a ty jsou stále více pohlcovány zbrojením. etnickými konflikty a placením úroků z půjček. Summit skupiny rozvojových zemí "G1S" v Káhiře letos v červnu kritizuje globalizaci a vyzývá k odpuštění části dluhů. Jen hrstka afrických zemí má HDP na osobu vyšší než 2000 dolarů (Jižní Afrika. Botswana, Libye a Tunisko). Několik vyšší než 1000 dolarů (Namibie a zbytek severní Afriky), extrémně nízké hodnoty vykazují např. Sierra Leone (140), Guinea-Bissau (140) a Kongo (110 dolarů na osobu).

Zpět

Letošní summit hlav států světové G8 na japonské Okinawě jedná o odpuštění části dluhů 20 povětšinou africkým zemím. Proti globalizační organizace JUBILEE 2000 oznamuje, že náklady na uspořádání summitu se rovnají celému státnímu dluhu africké Gambie.

Některé africké země vydávají na zdravotnictví pozoruhodně vysoké procento HDP: v Alžírsku je to 9,9 %, tedy více než ve Francii nebo Kanadě. Vysoké procento (7 ,9) vydává i Jižní Afrika. Druhou stranou mince jsou ovšem země, které na zdravotnictví vydávají nejnižší procento svého - z hlediska absolutních čísel povětšinou beztoho dosti nízkého hrubého domácího produktu: nejméně na světě vydává Niger (1 %), v desítce zemí s nejnižším podílem na světě figurují ještě Kamerun. Ghana, Eritrea, Etiopie a Keňa.

Pravděpodobně nejpozitivnější přístup k oddlužování afrických ekonomik má mezi evropskými zeměmi Německo: německá vláda odpustila Madagaskaru dluh ve výši 53 milionů marek, Madagaskar však musí učinit nemalé investice do boje proti chudobě, do vzdělání a plánování rodiny. Německo, země, jejíž absolutní hrubý domácí produkt je více než 7x (!) větší než hrubý domácí produkt celého afrického kontinentu, pomáhá finančně i v řadě důležitých, i když na první pohled někdy kuriózně vyhlížejících programů -například německá ministryně pro hospodářskou spolupráci Heidemarie Wieczoreková-Zeulová přislíbila během návštěvy Mali v červenci 1999 částku 2,9 milionu marek na osvětovou kampaň proti mrzačení genitálií u děvčátek v západoafrických zemích.

USA oznámily, že vyčlení v příštích pěti letech půl miliardy dolarů do fondu proti šíření AIDS v Africe. Na XIII. světové konferenci o AIDS, pořádané letos v jihoafrickém Durbanu, slibuje viceprezident Světové banky africkým zemím 500 milionů dolarů na boj proti AIDS.

Oddlužení a charitativní akce, byť i nárazové, sice globální africkou medicínskou problematiku nebudou moci vyřešit, ale mohou ulehčit osud řady lidských jedinců. Uveďme několik zajímavých ukázek: americká farmaceutická firma Pfitzer oznámila, že poskytne zdarma lék (antimykotikum) fluconazolum (obchodní název Diflucan), určený pro léčbu tzv. kryptokokové meningitidy u HIV pozitivních osob v Jižní Africe. Nigerijský fotbalista Nwankwo Kanu vydražil v Lagosu kopačky, se kterými hrál ve vítězném olympijském finále v Atlantě, a míč, s nímž dal hattrick v dresu Arsenalu proti Chelsea. Nwankwo zakládá nadaci pro léčbu onemocnění srdce a chce v Africe vybudovat pět nových nemocnic.

Afrika vstupuje do 2l. století. Bylo-li dvacáté století stoletím africké svobody, mohlo by se stát 2l. století obdobím, kdy Afrika prolomí své chronické zaostávání za zbytkem planety i na poli lidského zdraví. Podaří se jí to?

MUDr. Vladimír Jorda


Zpět

Rozhovor velvyslance Státu Palestina pro slovenský deník Pravda

Velvyslanec Štátu Palestína v Slovenskej republike so sídlom v Prahe Sameeh A. Fattah pre PRAVDU: Nepotrebujeme súcit, ale konkrétne činy.

Je skutočnou príčinou najnovšich nepokojov na Izraelom okupovaných úze-

miach štvrtková navšteva lídra pravicového Likudu Ariela Šarona na Chrá-

movej hore. lebo je za tým ešte niečo iné?

-Je mojou povinnosťou pripomenúť, že generál Šaron je bývalým ministrom obrany vo vláde Menachema Begina (strana Likud -pozn. aut.) z roku 1982. Práve on velil izraelskému vpádu do Libanonu v tom istom roku a bombardovaním vyplienil Bejrút. Ten istý Šaron organizoval a velil ozbrojeným silám počas masakrovania civilných obyvaterov v palestínskych utečeneckých táboroch Sabra a Šatíla neďaleko libanonského hlavného mesta. Výsledkom bola smrt 1000 rudí. Dnes, Šaron model 2000, si urobí provokatívny výlet na posvčitnú Chrámovú horu so sprievodom vojakov i policajtov. Na jedno z najposvčitnejších miest moslimov. Svojím činom urazil city Arabov, moslimov, všetkých veriacich. Zároveň si treba uvedomiť, že Šaron je dnes predsedom opozičnej pravicovej extrémistickej strany Likud. Ako m6že takýto človek vstúpiť na posvčitnú Chrámovú horu v sprievode vojakov verných vláde premiéra Ehuda Baraka (Strana práce -pozn. aut.)? Urobil tak napriek Upozorneniu izraelskej polície adresovanému vládnym kruhom o možných nebezpečných následkoch už spomínanej provokatívnej návštevy. Tieto kruhy však so Šaronovým plánom súhlasili. S podmienkou, že ho budu sprevádzať stovky ozbrojencov. Ide o akési vnútropolitické vyrovnávanie si účtov medzi politickými stranami s cierom ovplyvniť prípadné predčasné vorby vo svoj prospech. V súčasnosti sme svedkami konkurenčného boja vnútri pravice medzi Šaronom a expremiérom Benjaminom Netanjahuom o post lídra, ktorý povedie stranu Likud do volieb. V tomto boji má súčasný šéf vládneho kabietu záujem na viťazstve Šarona. Je totiž preňho rahšie porazir ho vo volbách ako Netanjahua. To bol jeden z hlavných dóvodov Šaronovej provokácie na CHrámovej hore. Dalším, rovnako dóležitým dóvodom je snaha stavar prekážky mierovému procesu cestou nezákonných a nelegálnych izraelských postupov, ktoré ignorujú rezolúcie medzinárodnej legitimity a odmietajú realizovať dohody podpísané Izraelom a palestínskou samosprávou pod medzinárodnou záštitou na čele s USA. Takéto konanie Izraela viedlo ku krachu rokovaní v Camp Davide a priviedlo Palestínčanov do stavu všeobecného sklamania. A výsledkom je globálna výbušná situácia.

Popri kritike na adresu Izraela za posledný vývoj sa však objavuje aj názor, že Palestínčania zneužívajú nepokoje. krviprelievanie na tlačenie Barakovho vládneho kabinetu k múru s cierom dosiahnuť výhody v mierovom dialogu.

-To nie je pravda. Neboli sme to totiž my, kto poslal Šarona s tromi tisíckami vojakov navštíviť mešitu Al Aksá, aby tam spáchali násilie na bezbranných modliacich sa civilistoch s použitím rakiet a lietadiel i medzinárodne zakázaných zbraní. Tisíce Palestínčanov sa stalo oberami izraelských guliek. Neboli sme to my, kto kládol mierovému procesu prekážky. Naopak, urobili sme vera pre jeho pokračovanie napríklad v podobe množstva nemalých ústupkov, nerahkých korekcií póvodných zámerov. Priznávajú to v USA aj v Európe. Tí, čo vyprovokujú prelievanie krvi, len aby dosiahli poitické ciele, v tomto prípade post premiéra v izraelskej vláde, nemyslia na osud svojej krajiny, ale ani na mierový proces. Žiar, aj tentoraz platia Palestínčania svoju krvou za kompromisy vo vnútornej politike Izraela.

Arafat i Barak hovoria o stále existujúcej šanci dosiahnuf mier. Nejde skór len o vyjadrenie želania, ako o skutočnú možnosť?

-Celý svet musí vidieť náš skutočný záujem o mier. A urobili sme viac, ako sa od nás žiadalo. Dokonca sme súhlasili so vznikom nášho samostatného štátu iba na 22 percentách historického územia Palestíny. Žiadame za to jediné: prnenie rezolúcií OSN týkajúcích sa medzinárodnej legitimity, za ktoré hlasovali USA i Európa. Izraelská strana však chce pokračovať v okupácii. Mier chápe ako reorganizáciu legitímným spósobom existujúcej okupácie. Konkrétne cestou akýchsi kozmetických úprav. Je to však v rozpore s pojmom mieru a medzinárodnými rezolúciami.

USA. západná Európa. mnohé inštitúcie vyjadrili kritický postoj voči Tel Avivu za vypuknutie nepokojov. Nemyslíte si. že slovné deklarovanie je už dnes málo. je prežitkom?

-Náš rud má úctu k stovkám rezolúcií OSN a tisíckám odsudzujúcích vyhlásení USA či Európy. Je však zároveň znechucený ich nerealizovaternosťou. Nepotrebujeme prosby a vyhlásenia, ale konkrétne činy, ktoré prinútia Izrael brať vážne realizáciu rezolúcií BR OSN. Podobne ak to bolo v prípade mnohých iných krajín. Čo by musel Izrael ešte urobiť, aby zasiahlo NATO alebo OSN s cierom ochrániť palestínsky rud a zastaviť prelievanie jeho krvi? Je vari táto krv Iacnejšia? Aký je rozdiel medzi našou krvou a krvou Bohom vyvoleného národa? Nie je to vari jedna z podob rasizmu? Spomeňte si. ako sa svet správal v prípade konfliktu s Irakom, či problémov v Kosove, ale aj v iných krajinách alebo oblastiach. Dnešný prístup k Izraelu ako k štátu, ktorý je nad zákonom, podnecuje túto krajinu v pokračovaní okupácie a ignorovaní platných rezolúcií OSN.

Smrť dvanásťročného Palestínčana v "priamom prenose" pripomína ..vojnu v priamom prenose" Perzskom zálive. Myslíte si. že takýto spósob žurnalistiky dokáže napokon pohnúť "svedomím sveta',?

-Obraz zabitého Mohameda je jedným z tisícov obrázkov. ktoré nijaká televízia nevysielala. Nepochybujem. že takéto zábery otrasú každým. kto má svedomie. Nie však medzinárodným svedomím, ktoré meria dvojakým metrom a od roku 1948 sq iba prizerá tragédii palestínskeho rudu. A pritom masakrovanie P.alestínčanov roznymi formami pokračuje od vyhlásenia štátu Izrael až do dnešných dní. V tomto prípade medzinárodné svedomie nedokázalo svoju efektívnosť, tak ako to bolo v prípade iných kríz. Tí, čo exportotovali do našej oblasti židovskú otázku, aby tak urahčili svojmu svedomiu za svoje hriechy, sú dnes najviac vyzývaní, aby brali do úvahy hlas svojho svedomia.

Veríte, že v tejto situácii móžu Palestínčania spoločne s Izraelčanmi pozitívne zvrátiť situáciu s pomocou USA, západnej Európy, OSN či Lígy arabských štátov?

-Samozrejme. úsilie tu je. Lenže je to v záujme udržania vlády Ehuda Baraka a v snahe zabrániť vlnám palestínskych protestov zasiahnuť iné arabské krajiny, prípadne zabrániť možnému konaniu sammitu LAŠ. Pripomeňme si v tejto súvislosti rok 1990, keď v Tel Avive tiekla krv Židov po útoku členov jednej z radikálnych palestínskych organizácií. Bolo to však v porovnaní s dnešnou situáciou menej krvi. Napriek tomu prezident USA Clinton sa ponáhral zvolať do Egypta predstaviterov 50 krajín sveta na konferenciu pod heslom boja proti terorizmu. A dnes, v prípade utrpenia Palestínčanov. USA v BR OSN bránia prijatiu rezolúcie kritizujúcej Izrael. A ostatný svet sa iba prizerá a starostlivo volí slova. Áno. existujú aj dnes rozne aktivity, ktoré sa usilujú krízu riešiť. Lenže je to dočasné. A čo potom? Napokon, aký to má vzťah k arabsko-izraelskému konfliktu. Počas 52 rokov trvajúceho krvavého napatia a desaťročného rokovania, počnúc Madridom. sa doteraz nepodarilo dosiahnuť vyriešenie konfliktu a dosiahnutie spravodlivého mieru. Prečo? Nuž preto, lebo tí. ktorí dnes rozhodujú v medzinárodnej politike, majú dvojaký meter. Je to aj z dovodu zaujatosti mnohých, rovnako ako aj z dovodu zrútenia existujúceho poriadku hodnot a medzinárodnej spravodlivosti. Ten nový je teda skutočne vermi rudský a spravodlivý! Je naozaj paradoxné žiadať obeť, aby garantovala podporu akéhosi premiéra, alebo aby naháňala body nejakému prezidentovi, ktorý by pri odchode z funkcie rád získal Nobelovu cenu.

Boris Latta

Pravda, 5. 1 0. 2000

Zpět

Kultura

Pozveme Twinse Seven-Seyen?

Našim zájemcům o současné africké umění je už od 60. let známý z výstavy Náprstkově muzeu nigerijský všeuměl Twins Seven-Seven, tehdy především jako vtipný ilustrátor Tutuolovy duchařské prózy. O deset let později byla Pravda polepena výstavními plakáty s Twinsovou malbou dvojhlavého Ďáblova psa. Bližší informace o princi Twinsovi (je potomkem náčelníka Ibadanu), který byl také tanečníkem, divadelníkem, filmovým hercem, zřídil kulturní středisko v Oshogbu a hlavně je vedoucím a zpěvákem kapely hrající afropop, highlife i hudební hold jorubským božstvům aj., najdou zájemci v Novém Orientu č. 10/1987.

Jeho soubor včetně zpívajícího tria princezen -jeho dcer -má za sebou četná turné mimo Afriku, vystoupil v německé televizi a jeho bubnovou oběf tradičním bohům a bohyním nedávno zaznamenali na CD Japonci. Před 14 lety nabídl své hudební a vokální vystoupení i nám v souvislosti s jinými informacemi o své tvorbě a jiné aktivitě. Zájem tehdejšího Pragokoncertu o jeho představení však ztroskotal na nepochopení agentur našich východnějších sousedů. Přesto Twinsova chuf koncertovat u nás trvá. Už před lety věnoval Náprstkovu muzeu přátelsky ukázky z tuctu elpíček, jež s ním natočila americká a nigerijská gramofirma.

Vystoupení plnokrevného Twinse by mohlo být další vhodnou akcí ke 40. výročí Roku Afriky, např. v Paláci Akropolis, kde dosud bylo výborné podhoubí pro současnou mimoevropskou tvorbu. Twinsově exhibici by nebránilo ani to, že mu byl nedávno udělen čestný titul 4. ministra ibadanského regionu.

Mgr. Alois Wokoun

Druhý ročník soutěže “AFRIKA DĚTSKÝMA OČIMA”

Na počátku roku 2000 byl vyhlášen druhý ročník výtvarné soutěže "Afrika dětskýma očima". V rámci této akce proběhlo několik výtvarných dílen, které se konaly v příjemných prostorách zoologické zahrady v Praze (27 .5., 28. 5., 29. 6., 30. 6., 2. 9., 3. 9., 4. 9. 2000, vždy od 13,00 do 16,00 hod.). Až na jedno odpoledne, kdy byla bouřka, směly děti malovat pod širým nebem v dětském koutku.

Každé odpoledne na ně čekala široká škála barev, velké množství papírů nejrůznějších formátů a v květnu a červnu i keramická hlína. Ačkoli tématem pro kreslení byla celá Afrika, děti se nechaly většinou inspirovat zoologickou zahradou. Na jednotlivých dílech malých umělců se proháněli sloni, žirafy, zebry, hyeny, krokodýli, hroši a pelikáni. Malí umělci se nenechali ovlivnit žádnými předsudky a radami rodičů a popustili zcela uzdu své fantazii. Lvi se tak ocitli v modrém kožiše s oranžovou hřívou a zebry občas vyměnily své pruhy za kostky.

Nadšení dětí bylo tak veliké, že se často zapojili do kreslení či modelování i rodiče.

Dílny, které se konaly na začátku září, byly součástí akcí, které pořádala zoologická zahrada pro malé školáky, aby jim zpříjemnila začátek školního roku. V těchto dnech se konaly i výtvarné soutěže a každý den byli vyhlášeni vítězové. V pondělí 4. září 2000 se pak konalo vyhlášení vítězů celé soutěže v jednotlivých kategoriích. Vzhledem k tomu, že do soutěže bylo zasláno velké množství kvalitních prací, bylo vybírání těch nejlepších velmi těžké. Celkem bylo oceněno 26 prací.

Všem, kteří poslali své práce do soutěže, děkujeme.

Jana Jiroušková


Zpět

Seznam oceněných prací v druhém ročníku soutěže

AFRIKA DĚTSKÝMA OČIMA

Iva Šipošová. ZŠ Tuchořice č. 167 , 439 69 (81et)

Jiří Hrabálek, ZŠ Krumvíř č. 23, 691 73 (1IIet)

Petra Dufková, ZŠ Krumvíř č. 23, 691 73 (10 let)

Škola Jaroslava Ježka. Loretánské nám. 19, Praha 1

Soubor keramických masek -Veronika Pokorná (12 let), Vojtěch Ham-

burg (15 let), Kamila Koncová (12 let), Lukáš Vamoš (121et), Marek Duri-

la (131et), Lucie Letovancová (1IIet)

čestná uznání -Jana Pěkná (14 let), Pavel Grombíř (171et), Petr Dubský

(171et), Anna Burdová (141et)

Hana Křížová. Sportovní 258, 742 72 Mořkov (13 let)

Jana Rýdlová, Sportovní 258, 742 72 Mořkov (131et)

Radka Kuzmíková, ZŠ Sdružení 1080, Praha 4 (81et)

Tomáš Souček, Masarykova základní škola, Horní Bříza, okr. Plzeň (10 let)

Klára Šimáková, 91. MŠ, Jesenická 11, 323 23 Plzeň (61et)

Jáchym Váně. 91. MŠ, Jesenická 11, 323 23 Plzeň (61et)

Alžběta Jílková, 91. MŠ, Jesenická 11, 323 23 Plzeň (61et)

Iva Červená. ZŠ J. A. Komenského, Pražská 101, 440 Ol Louny (I4 let)

Tomáš Rygl, Speciální mateřská škola pro děti s vadami řeči.

Jesenická 11, 323 23 Plzeň

Lukáš Vintr, Speciální mateřská škola pro děti s vadami řeči,

Jesenická 11, 323 23 Plzeň

Jan Kasal, Speciální mateřská škola pro děti s vadami řeči,

Jesenická 11, 323 23 Plzeň

Pavel Hanuš, Speciální mateřská škola pro děti s vadami řeči.

Jesenická 11, 323 23 Plzeň

Kateřina Vacková, Speciální mateřská škola pro děti s vadami řeči,

Jesenická 11, 323 23 Plzeň

 

Společnost přátel Afriky vyhlašuje

III. ročník výtvarné a literární soutěže

AFRIKA DĚTSKÝMA OČIMA

Výtvarné práce 5 africkou tématikou by neměly přesahovat rozměr A2

Téma může být zpracováno libovolnou výtvarnou technikou

(akvarel, tempera, koláž aj.)

Literární práce by neměly přesahovat rozsah 10 stran.

Téma. zpracování a způsob literárního vyjádření je zcela ponechán na

autorovi (pohádka. úvaha. historie aj.)

Soutěže se mohou účastnit jak celé kolektivy, tak i jednotlivci

Literární soutěž je vyhlášena ve třech kategoriích

I. kategorie -děti od 7 do 10 let

II. kategorie -děti od 11 do 15 let

III. kategorie -děti od 16 do 18 let

Výtvarná soutěž je vyhlášena ve čtyřech kategoriích

I. kategorie -děti od 6 do 10 let

II. kategorie -děti od 11 do 15 let

III. kategorie -děti od 16 do 18 let

IV: kategorie -postižené děti

Vítězové jednotlivých kategorií budou odměněni při slavnostním

zahájení výstavy

Úspěšní účastníci budou pozváni na literárně výtvarnou dílnu. která

se bude konat v září 2001 v Praze

Spolupořadatelé: Pražská zoologická zahrada, UNICEF

Práce do soutěže je možno zasílat do konce června 2001 na adresu:

Jana Jiroušková, U kněžské louky 6, 130 00 Praha 3

Žádáme členy společnosti, aby na tuto připravovanou akci

upozornili školy ve svém okolí.

 

Eben a slonovina

Je pozdní večer, ulice se vylidňují. Většina lidí, utahaných z práce. Usedá teď k zapnutým televizorům a těší se na pomalu přicházející víkend. Zvenku se ozývá slabé zaštěkání psa a tramvaj přijíždějící k zastávce. Podepřu si hlavu a upřu zrak na ulici, padá sníh. Světlo pouliční lampy mění drobné vločky v zářící diamanty. Je mi smutno.

Nedávno se tatínek vrátil z práce a oznámil naší rodině. tedy mně, mamince a mému mladšímu bráškovi. že budeme muset na rok opustit Prahu a odcestovat 5 ním do Afriky, aby mohl pracovat. Nejprve jsme byli všichni moc nadšení, protože tuto exotickou zemi jsme znali pouze z cestopisných knížek a pro tatínka to byla příležitost, jak zvýšit svou výdělečnou činnost, ale později mi začalo docházet, co tu budu muset zanechat. Rok života, ke všemu v úplně cizí zemi. Budu tu muset nechat babičku s dědečkem, kamarády, kluka, do kterého jsem se právě zamilovala, svůj pokoj do očí se mi vehnaly slzy. Rozhlédla jsem se po pokoji, vypadal jinak než normálně, tak opuštěně. U dveří stály dva veliké kufry. Opravdu nebylo úniku, musím prostě odjet. Letiště v Bamaku tátu potřebuje a tatínek potřebuje zase nás. Přistoupila jsem ke klavíru, který se nacházel v rohu mého příbytku, a pohladila jeho lesklou černou desku, prsty jsem se jemně dotkla kláves. Co jsme se spolu natrápili, kolikrát strávili několik hodin nacvičováním skladeb, napadlo mě znenadání. Bude se mi po tom moc stýskat, moje drahé piano.

Měla jsem pocit jakoby mi rozumělo, vědělo, co já cítím. Vždyť ono bude

jako já, celý dlouhý rok na něj nikdo nezahraje.

Před usnutím se mi hlavou honily různé myšlenky, neustále jsem musela myslet na svůj nastávající domov. Poznám nové tváře, zvyky, možná se mi tam bude nakonec líbit. Zahřálo mě malinko u srdíčka. Ale stejně se určitě vrátím zpátky, zněla má poslední věta, než jsem zavřela oči.

Do Bamaka, hlavního města republiky Mali, jsme odlétali ve čtyři hodiny ráno. Táta už letěl dříve, aby vše mohl zařídit. Pro mě to bylo utrpení, protože jsem za svůj život tak brzy nikdy nevstávala. S pocitem úzkosti jsem nastupovala na palubu letadla, moc jsem se bála a bolelo mě to, že opouštím svůj rodný kraj.

Letadlo letělo velmi dlouho s mezipřistáním v Dakaru. Do Bamaka jsme přiletěli až za tmy. Tatínek nás čekal na letišti, rozespalé naložil do auta a odvezl do nového bydliště. Představovala jsem si nějakou chýši a kolem prohánějící se žirafy, ale byl to velice pěkný přízemní domek. Na prostorné verandě nás vítaly dvě kočky a malá opička. Měli jsme s mým malým bratříčkem Tomáškem ohromnou radost, protože doma jsme nikdy žádná zvířátka, kromě plyšáků, neměli.

Vysílenou cestou a celým tím shonem kolem odjezdu mě maminka uložila do postele. Připadala jsem si jako princezna, nade mnou byla nebesa se závojem, totiž moskytiérou. Byla to ochrana proti moskytům, komárům přenášejících malárii. V Africe nemoc velmi obávanou. Opička měla spát v boudičce před domem, ale vůbec se jí to nelíbilo, strachy se klepala a křičela. Do toho Tomášek začal plakat, jelikož za tak krátkou, dobu opičku považoval za právoplatného člena rodiny a nedal v žádném případě na ni dopustit. Maminka však v tomhle byla neústupná, a tak opička musela jít spát na záchod. Byla to taková plechová budka vedle domu.

Tím skončil první večer v tomto obrovském a tolik rozmanitém kontinentu, kde jsem prožila nejzajímavější kus svého života. Ale opravdová dobrodružství na sebe nenechala dlouho čekat.

Během několika týdnů jsme se docela dobře zabydleli a ze zvířátek si udělali věrné kamarády. Naivně jsem si myslela, že školu hodím na rok za hlavu. Ale žádné takové, prohlásili mí drazí rodiče, školní docházka se zanedbávat nebude, a tak hned další den jsem kráčela s otráveným obličejem a doprovodem táty do cihlové budovy, do školy pro cizince.

Učila nás mladá. energická pařížanka. Ve třídě bylo kolem třiceti dětí různých národností a věkových skupin. Od Poláků. Rusů. Japonců. Američanů až po tři černé sourozence. kteří mě okamžitě vzali přátelsky mezi sebe. Dost jsem se obávala jejich přijetí. ale když jsem viděla. jak se k sobě všichni báječně chovají. úzkost ze mě najednou opadla. Ani mi nepřišlo. že každý je úplně z jiného konce světa. Přestávky jsme trávili na zahradě. dorozumívali se francouzsky. rukama a nohama. Japonka Keiko zaučovala Rebeccu z amerického Colorada bojovným pozicím. černoška Maria z Mombasy si mi stěžovala na své kudrnaté vlasy a já naopak na své hřebíky. Netrvalo to moc dlouho a zapadla jsem do jejich velké party.

Dny plynuly v pilném poznávání africké krajiny. kde uprostřed vyprahlé země rostly žluté květy. všude se hemžily ještěrky různých barev. Z trhů jsme si vozili celé trsy banánů a ovoce neznámých názvů. Vše bylo idylické až do doby, kdy jsem dostala vysoké horečky a nemohla pozřít ani kapku vody. Navštěvoval mě židovský lékař z Jeruzaléma. který vystudoval v Praze. Mluvil legračně česky. a proto jsem se cítila bezpečněji. I přes jeho snažení se nedalo nic dělat a musela jsem do místní nemocnice. Veškerý personál byl černý a velice dobře o mě pečoval. Vysoké horečky velmi pomalu ustupovaly, ale i přesto jsem vnímala obrovskou radost. když mě přišli navštívit spolužáci ze školy. Khadi z Dakaru a Mayumi z Tokya přinesly krásnou kytičku. všichni mi přáli brzké uzdravení. Netušila jsem, kolika lidem, kromě mé rodiny, na mně záleží.

Je pozdní večer. lampy už dávno svítí a já opět sedím u stolu. Před sebou držím fotografii mých přátel z daleké Afriky. V hlavě se mi promítá právě prožitý rok se svými klady i zápory.

Vzpomněla jsem si na pocity. které jsem měla před odjezdem. a povšimla si zapomenutého piana. Napadlo mě. že stejně jako černá a bílá. eben a slonovina, na klávesách vytvářejí harmonii. měli by všichni lidé světa. bez ohledu na barvu pleti. v této harmonii žít.

Afrika dětskýma očima

Dana Klomínková. 17let

Zpět

Informace a zajímavosti

CAMP DAVlD 2

Cesta k míru nebo k dalšímu násilí na Středním východě?

Před pár dny prohlásil prezident USA B. Clinton. že jednání v Camp Davidu je nejtěžší a nejsložitější v jeho prezidentském období.

Palestinsko-izraelský konllikt trvá již 100 let. V roce 1897 vyhlásil Theodor Herzel na sionistickém kongresu ve švýcarské Basileji palestinské území za národní vlast všech žijících Židů na celém světě. Židé a světové sionistické hnuti si dělali nároky podle biblických textů na celé území Palestiny. Na druhé straně rovněž Palestinci považovali a považují toto území za svou vlast a odvolávají se na písemnosti. které toto potvrzují a které předcházejí nadvládě Peršanů, Řeků i Římanů, na texty z Bible. které se zmiňují o Filištinských národech a kmenech Kanaanských, jež byly předchůdci Palestinců, kteří obývají různé části Palestiny nepřetržitě až do dnešního dne.

Izraelský stát byl založen roku 1948 po ukončení britského mandátu nad Palestinou, a to na jejích 77 %, bez Západního břehu řeky Jordán a bez pásma Gazy. což bylo v rozporu s rezolucí OSN č. 194 z roku 1947. která rozdělila Palestinu na dva státy -palestinský a židovský. Tato rezoluce neuspokojila ambice ani jednoho z obou národů, ale ve své době to bylo nejoptimálnější řešení konfliktu. Tento konflikt brzy přerostl ve válku mezi Židy a Palestinci. a to ještě před odchodem britských vojsk z Palestiny. V důsledku války uprchly statisíce Palestinců do sousedních arabských států -Libanonu. Sýrie. Jordánska a Egypta.

V roce 1967 vypukla další tzv. "šestidenní válka" a Izrael okupoval zbylých 23 % z palestinského území, tj. Západní břeh Jordánska, včetně východního Jeruzaléma. který byl do té doby pod správou Jordánska. Dále pásmo Gaza, jež bylo pod egyptskou správou, a navíc Izrael obsadil i Sinajský poloostrov, který patřil Egyptu, a syrské Golanské výšiny.

Po této válce přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci č. 242, která odsoudila okupaci a vyzvala Izrael, aby se stáhl z okupovaných území, a to až na hranice před datem 4. 6. 1967, a umožnil návrat uprchlíků do jejich vlasti.

Rezoluce č. 242 je v Camp Davidu hlavním požadavkem Palestinců. Izraelskou stranou je však jako celek odmítnuta. Považují ji za překročení červené linie. kterou si Barak určil pro svá jednání s Palestinci. Proti této červené linii si Palestinci stanovili národní zásady, ze kterých se nedá ustoupit. Každá strana tedy přijela do Camp Davidu se svázanýma rukama a s podmínkami, od kterých se nedá ustoupit. Tyto podmínky jsou protikladné a neshodují se ani v jednom bodě.

Barakova červená linie:

1. Izraelská svrchovanost nad celým Jeruzalémem.

2. Odmítnutí návratu palestinských uprchlíků (současný odhad 4 mil.

uprchlíků).

3. Přítomnost izraelských vojsk podél údolí Jordánu, tzn. mezi Jordánským

královstvím a budoucím palestinským státem.

4. Izraelská svrchovanost nad židovskými osadami na palestinském území

(počet osadníků 200 tis.).

5. Nestažení se na hranice ze 4. 6. 1967 podle rezoluce č. 242.

Palestinské národní zásady:

1. Palestinská svrchovanost nad východní částí Jeruzaléma.

2. Návrat všech uprchlíků nebo finanční náhrada pro ty, kteří se vzdají prá-

va na návrat.

3. Vykonání rozhodnutí rezoluce č. 242, tj. návrat Izraele na hranice ze 4. 6.

1967 a vyklizení izraelských osad.

Palestinští vyjednávači argumentují při odrážení amerického nátlaku tím, že Palestinská Rada přijala v roce 1988 rezoluci č. 242 s tím, že Palestinci podnikli nejhlubší a nejvýznamnější ústupek židovskému státu. Po založení palestinského státu zbude jen 23 % z jeho původní rozlohy.

Všichni političtí pozorovatelé a komentátoři se shodují na tom, že jednání jsou velmi obtížná a komplikovaná. Někteří z komentátorů zašli příliš daleko. Mysleli si, že role amerického prezidenta při jednání v Camp Davidu, kde má být zprostředkovatelem a sponzorem mírového procesu, se stává zaujatou v průběhu jednání a že vytváří nátlak hlavně na palestinskou stranu. Chtěli, aby byl přijat americký návrh, který předložil B. Clinton oběma stranám v Camp Davidu. Americký návrh v podstatě zahrnoval všechny body Barakovy červené linie. pouze s malými opravami. Avšak palestinský předák tento návrh odmítl. Přes silný nátlak izraelské a americké strany v otázce Jeruzaléma a uprchlíků. neudělala palestinská strana žádné podstatné ústupky z jednoho prostého důvodu. A to, že ve východní části Jeruzaléma je nejsvatější místo islámu, které znamená mnoho pro miliardu muslimů na světě.

Jakákoli dohoda. která nezaručí Palestincům uspokojivé řešení a nevyřeší otázku uprchlíků, postaví Arafata do pozice zrádce národa a islámu. Zároveň ztratí právo reprezentovat palestinský lid. Postoj izraelského vyjednavače v Camp Davidu vychází z postavení ok.upační moci, která chce diktovat zásady řešení tohoto stoletého konfliktu. Znamenalo by to nepřijímat žádné uprchlíky. aby byl zachován charakter Izraele jako čistě židovského státu s valnou většinou židovského obyvatelstva. Tento postoj nemá ve světě podporu evropských států, neboť se spíše přiklání k řešení. které je založeno na zásadách rezoluce č. 242 a mezinárodních dohod a smluv, jež byly v tomto sporu přijaty v Madridu a v Oslu pod záštitou západní Evropy. Ruska a USA. Zahraniční politika USA. která je v zásadě tvořena prezidentem. je proizraelská, neboť Izrael je jediný strategický partner USA na Středním východě, kde se nachází také největší zásobárna nafty na světě. Prezident B. Clinton je na konci svého prezidentského období, a proto chce zajistit prezidentský úřad pro svého nástupce. Proto potřebuje podporu Američanů židovského původu.

Od samého začátku jednání v Camp Davidu židovská lobby zaplnila chodby kongresu ve snaze ovlivnit kongresmeny, aby B. Clinton nevyvinul v Camp Davidu nátlak na Baraka. Zároveň proběhly četné demonstrace před Bílým domem, jež vyzývaly americkou administrativu k podpoře Izraele.

Všichni zpravodajové z Camp Davidu hlásí, že jednání uvízla na mrtvém bodě a míra optimismu jde k bodu mrazu. Všichni politici jsou si vědomi nebezpečné situace, která vznikne po neúspěšném jednání. Premiér Barak prohlásil, že katastrofu, která vznikne po neúspěšném jednání, bude mít na zodpovědnost palestinská strana.

Camp David 1, který se konal před 22lety mezi Izraelem a Egyptem, skončil úspěšně. Izrael přijal rezoluce č. 242 a stáhl se ze Sinajského poloostrova a také podepsal mírovou dohodu s Egyptem. Jestli Camp David 2 skončí fiaskem, čeká Izraelce a Palestince žhavé nesnesitelné Iéto. Přípravy na fiasko obou stran probíhají broušením zbraní.

Čtyři a půl milionu uprchlíků, kteří čekají na návrat 50 Iet, se budou bouřit. Izrael bude pokračovat v osidlování palestinského území a bude upevňovat státní moc v Jeruzalému, ke kterému připojí další palestinské vesnice přilehlé k tomuto městu, v úmyslu rozšířit administrativní hranice města. V budoucnosti, v případě jednání, aby se Izrael vzdal těchto vesnic, které jsou přilehlé k východní části Jeruzaléma a jsou pod palestinskou samosprávou, by tato skutečnost mohla být dalším důvodem pro nový palestinský spor. Izrael už dal najevo, že v případě nepokojů a útoků Palestinců na židovské osady a osadníky vnikne armáda na palestinské území a znovu obsadí města a vesnice, které jsou pod palestinskou samosprávou. Kdyby se tento scénář uskutečnil, znamenalo by to návrat do začarovaného kruhu, krveprolití a konflikt by se vrátily na ten samý počátek, jak tomu bylo před Madridem, kde se v roce 1991 sešli zástupci arabských států a Izraele a rozhodli se, že konflikt na Středním východě bude vyřešen mírovou cestou.

JUDr. Tawfig Soleh, 20. 7. 2000


Zpět

Aktuální informace o situaci na Blízkém východu ze dne 17. 10. 2000

Vážení přátelé,

z tisku se dovídáme, že po provokativní návštěvě Ariela Šárona, předsedy strany Likud, na arabských posvátných místech v Jeruzalémě, došlo k ostrému prohloubení napětí mezí Izraelem a Palestinci a k bojům, které si vyžádaly oběti na životech. Urychleně byl na dnešní den svolán summit v egyptském Ietovisku Šar aš-Šajchu. Účastnit se ho mají přestavitelé znepřátelených stran, Jásír Arafat a Ehud Barak. Do Egygta míří i americký prezident Clinton. Na místě budou snad gen. tajemník OSN Cofi Anan, zástupci Evropské unie, Egygta a Jordánska. Na Blízkém východě pobývají Igor Ivanov, ruský ministr zahraničí, britský zahraniční sekretář Cook, ale oba nebyli k jednání pozváni. Novináři nazývají toto setkání "poslední šancí" s poukazem na násilnosti, k nimž dochází, a na hrozící nebezpečí, že mírový proces bude zcela zastaven. Ptáme se sami sebe, co my, vzdálení od Blízkého východu na tisíce kilometrů, přesto srdcem blízcí nárokům palestinského lidu na nezávislost a vlast, můžeme udělat?

Paní Hannah Ašravi, členka palestinské Státní rady, řekla včera televizi BBC, že je třeba zastavit násilnou konfrontaci, střílení izraelských jednotek do demonstrující palestinské mládeže a obnovit mírové rozhovory na základě dohod, již dříve dosažených (Oslo, Washington, D.C.). Věřím, že je to postoj, který bychom si měli osvojit. Vyzývat k zastavení bojů a čelit propagačnímu obviňování, že Palestinci jsou odpovědni za zhoršování situace, za vyvolávání nepokojů a že Izrael je vlastně bez viny, protože jen hájí svou bezpečnost. Se vší naléhavostí bychom měli připomínat, že zastřelení, včetně malých dětí, se nacházejí na území Palestinců a že na základě rezolucí OSN Palestincům patří násilně obsazená území, včetně východního Jeruzaléma.

Doufejme, že dnešní jednání v Šar aš-Šajchu nebude "poslední šancí", ale nadějným začátkem obnoveného mírového procesu.

Dr. Lubomír Miřejovský

Česká republika zintenzivňuje své aktivity zamiřené6 na arabské země

Měsíčník AI-Iktissad Wal-Aamal vycházející v Libanonu se ve svém dubnovém vydání zabýval i nejnovějším vývojem vztahů a obchodní spolupráce mezi ČR a arabskými zeměmi. Vyzdvihl fakt, že ČR vždy v historii prováděla aktivní hospodářskou politiku vůči těmto zemím obecně a Libanonu zvlášť. Stála na jejich straně ve všech významných historických okamžicích a podporovala je v těžkých dobách.

Po určitém odmlčení se ČR opět vrací na arabské trhy. Připravuje se jedna iniciativa za druhou; návštěva egyptské a tuniské delegace v Praze, kulturní spolupráce se Saúdskou Arábií, upevnění vynikajících vztahů s Libanonem, očekává se podepsání kontraktů s Libyí, vývoz zařízení do Jemenu, nákladních automobilů do Spojených arabských emirátů, v Dubaji by měla být v nejbližší době otevřena pobočka ČSOB a připravují se dohody o zamezení dvojího zdanění a o ochraně investic, které by měly být podepsány s většinou arabských zemí. Toto je stručný souhrn českých aktivit směřujících k upevnění našich pozic na trzích arabských zemí.

Celkově hodnotí arabský měsíčník situaci v naší zemi velmi pozitivně. Vyzdvihuje úspěchy při slaďování právních norem s EU a pozitivní hospodářské výsledky. K tomuto dobrému obrazu naší země významně přispěla naše velvyslankyně v Libanonu paní Eva Filipiová a obchodní rada pan Zdeněk Kettner, na jejichž informacích a odpovědích byl článek do značné míry založen. České firmy jdou odvážně vstříc ostré konkurenci svých amerických, kanadských a evropských rivalů. Zaměřují se především na větší projekty. Konkrétním příkladem tohoto úsilí je snaha českého konsorcia o získání kontraktu na stavbu železnice mezi Libanonem, Sýrií a }ordánskem. Ta má být hlavním bodem jednání při návštěvě ministra dopravy České republiky v oblasti. Dále čekají české firmy na možnosti, které jim skýtá Libanon a další arabské země v oblasti vodních staveb. Především své dlouholeté zkušenosti ze staveb přehrad by čeští odborníci rádi využili při rozvoji tohoto regionu.

Největšího objemu dosáhl český vývoz do Spojených arabských emirátů. Společnosti Tatra se sem úspěšně podařilo vyvézt nákladní automobily pro armádu, uzpůsobené pro složitý pouštní terén. Na základě tohoto úspěchu by firma ráda ovládla i trhy dalších zemí Perského zálivu. ČSOB se zase podaři10 po složitých a tvrdých jednáních dosáhnout dohody o otevření své pobočky v Dubaji.

Do ČR přijíždí každoročně mnoho turistů ze zemí Perského zálivu. ČR se bude nadále snažit usnadnit jim vstup a pobyt v naší zemi. Kvalita a úroveň našich turistických a lázeňských zařízení má v zemích regionu dobré jméno. Prorazit se daří rovněž lehkým cvičným letadlům. Výrobci jsou připraveni k uzavření dalších kontraktů v Egyptě, Jemenu a dalších zemích.

Libyjská vláda odsouhlasila lepší podmínky a nové pobídky pro investice do těžby a zpracování plynu. Této jedinečné příležitosti by rády využily některé české firmy, které budou usilovat o účast na stavbách a konstrukcích plynovodů a rafinérií.

Významnou úlohu ve vzájemných česko-arabských vztazích hraje turistický ruch. V tomto smyslu je nutno zmínit především Tunisko, které se stalo oblíbeným místem odpočinku a dovolených mnoha českých turistů. Po nedávné návštěvě tuniského ministra pro turistiku Saláhuddína Ma'áwího a jeho setkání 5 českým ministrem financí Pavlem Mertlíkem se má tato situace ještě zlepšit a vzájemné vztahy obou zemí budou ještě pevnější.

Pozitivním signálem bylo rozhodnutí MZV ČR, že i přes finanční nákladnost udržování zastupitelských úřadů nebyl a nebude zrušen jediný úřad v arabských zemích.

Arabské trhy; 4/2000

Zpět

Nové sídlo ČAOK

Činnost ČAOK se nezastavila ani v létě, době dovolených. Podařilo se nám splnit jeden z úkolů uložených valnou hromadou, tj. vyřešit otázku sídla Komory. Nalezli jsme nové sídlo, které je přístupné a příjemné jak pro práci sekretariátu, tak i důstojné pro přijímání návštěv z řad členů i zahraničních hostů. V porovnání 5 předchozím sídlem je méně nákladné (nájem, služby atd.).

Majitelka bývalého sídla paní MUDr. Spáčilová nám vyšla vstříc a nevyžadovala plnění 7. článkunájemní smlouvy, kde se hovoří o tříměsíční výpovědní lhůtě. Stěhování proběhlo za provozu sekretariátu. Poznamenejte si, prosím, naši novou kontaktní adresu:

Česko-arabská obchodní komora

Na Pískách 19

160 00 Praha 6

tel.: +420-2-33324932

tel/fax: +420-2-3116542

30

Co si přečíst

Nakladatelství Knižní klub přináší pro všechny milovníky Afriky na vánoční trh hezký dárek -knihu Čas je dar Afriky (Etiopie). Autoři Hynek Adámek (geograf, redaktor magazínu Koktejl) a Pavel Mikeš (afrikanista, pracovník Ministerstva zahraničních věcí) vás seznámí se zemí, o které dnes slyšíme jen v souvislosti s hladomorem a válkou. Je to ale celá pravda o Etiopii? Jak vypadají každodenní životní rituály obyčejných Iidí na hony vzdálených všem "zásadním" problémum světa? Jaká je budoucnost kmene, který má už jen osmdesát členu? Je možné, aby droga skrytá v Iístcích nenápadného keře ovlivňovala život celého města? Tyto a podobné otázky si autoři kladli během svých pracovních cest. Záměrně se však brání předkládat jednoduché a jasné odpovědi, protože ty bývají obyčejně nejmíň pravdivé. Vznikl tak cestopis jiného rozměru. Vznikla kniha, která je originální svým funkčním propojením textu, fotografií a kreseb. Kniha, která vám pomůže, abyste si sami vytvořili obraz o jedné z nejkrásnějších a nejrozporuplnějších zemí dnešní Afriky.

Nakladatelství BASET vydalo v edici Průvodce přírodou knihu autoru T. Barlowa a W Wisniewského: Jižní Afrika -JAR. Namibie a Botswana. Je to publikace plná krásných fotografií, popisu rostlin a zvířat této oblasti. Autor textu žije v Kapském městě. Kniha je přeložena z německého originálu.

V nakladatelství Lidových novin vyšla v Iistopadu kniha Otakara Hulce Cesta do nebe. Poutavým dějem nás autor seznamuje se Snaskou a Bantuskou mytologií. I to je pěkný dárek pod stromeček.

Letošní listopadové číslo měsíčníku Mezinárodní politika. který vydává Ústav mezinárodních vztahu, je věnované blízkovýchodní a středomořské problematice. Najdeme v něm následující články:

Jaroslav Bureš: Euro-středomořské partnerství pět Iet po barcelonské konferenci.

Tomáš Strnad: OPEC -pramen všeho zla, nebo obětní beránek?

Břetislav Tureček: Mírový proces "od voleb do voleb"?

llja Mazánek: Vztahy České republiky s arabskými zeměmi.

Eduard Gombár: Íránská zahraniční politika a prezident Chátamí.

 


Zpět

Sdělení

Předsednictva obou Společností děkují členům. kteří vyrovnali členské příspěvky. a věří. že tak učiní i ostatní. Vyskytl se však jeden problém. Česká pošta při převodu příspěvku na náš bankovní účet uvádí jen číslo účtu bez jména. Je pro nás velmi obtížné toto jméno zjistit. Uvedu proto čísla účtů a prosím o zaslání jména člena. který příspěvek poukázal:

 

0000000429951108/0800

0000002366779/1401

0000000280979339/0800

00000024949522102/2102

0000002519912/2802

0228639002139/2902

0000002593665/l703

0000003007312/2606

0630508146448

0000003221292/l008

0000000280979339/0800

 

 

Při placení částky 20 Kč nám pošta převádí pouze 16.40 Kč a z toho si ještě spořitelna účtuje další poplatek. Je proto opravdu lepší posílat příspěvky v obálce nebo platit na akcích.

Dále prosíme o nahlášení změn adres. Vrátilo se nám 18 kusů bulletinu s poznámkou. že adresát "nebydlí nebo se odstěhoval". Děkujeme za pochopení.

 

 

 

Bulletin Společnosti přátel Afriky a Společnosti česko-arabské č. 4 -prosinec 2000.

ročník 8. Uzávěrka tohoto čísla byla 15. 11. 2000.

Redakční rada: PhDr. Jaroslav Bureš. CSc.

Doc. PhDr. Eduard Gombár. CSc.

Mgr. Miroslav Houska

PhDr. Josef Poláček. CSc.

Doc. Ing. Dana Štembergová. CSc.

PhDr. Marcela Palíšková

Miroslav Prchal

Návrh obálky: Vladimír Pechar

Uspořádala: Ing. Marie Hrušková

Kontaktní adresa: Jerevanská 7 .100 00 Praha 10. tel. (02) 71 73 12 59

Výroba: PROSPEKTRUM spol. 5 r. 0.. U Michelského lesa 366.

140 00 Praha 4

Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt Praha. č. j. NP 303/1994. ze dne 9. 6. 1994


Zpět